Po delší pauze ( až na vyjímku štěňátek vrh L2 ) se opět vracím, abych se věnovala buldokům i zde na webu. Trochu jsem to zde zanedbávala ...popravdě za to může hodně fejsbuk...:)

Ale už jsem zase zde a budu mít doufám pro vás opět plno novinek. Ale musím hezky postupně.

9.5.2018 se narodilo šest dětiček, které ponesou krom svého jména i jméno naší chovatelské stanice z Agátové cesty. Tentokrát jsou mimina ubytovaný v Praze 8 - Kobylisy, ale tady jsou na návštěvě každou chvíli a pod rukama se mi to motá taky poměrně často. Tatínek je náš Kukýn...správně tedy Chunky Chuck Shaksare a matka Yane Liane Bajoka...které říkají Žaneta. Všechny informace vám v případě zájmu sdělím.

Po dlouhé odmlce, za kterou se všem příznivcům omlouvám, jsem zase zpět. Loňský rok mě naprosto rozválcoval a potřebovala jsem čas na vznovuzpamatování, které se popravdě trochu protáhlo déle, než jsem čekala.

Už jsem v pohodě :-)  Ten kdo mě nesleduje na FB, tak sděluji, že jsem si nakonec po tom všem neštěstí pořídila feku Mery, která je skvělá, úžasná a super...a v letošním roce jsem si hned z kraje roku udělala radost a pořídila si fenku Mášu, která je úplně stejně skvělá, úžasná a super. Hodně příznivců a přátel mi řeklo, že očekávali, že chov položím a chovat přestanu. Tak to určitě NE!!! 

Byla jsem zlomená, nešťastná a smutná....čas jsem potřebovala, ale ani na chvilku jsem nezauvažovala, že bych s chovem přestala....to nemohu, to bych byla neštastná trvale. Chov je můj život a jsem přátelé zpět. 

Obě fenky Vám co nejříve představím. 

Všem přeji hodně zdraví do nového roku!!!!

Je nutné to začít číst od začátku...viz. níže...jak to bylo v době od začátku březosti....

Emilka po operaci byla v pohode...druhý den z ní začala kapat malinko krev a já zjistila že je to z řezu a že tam je kýla...špatně sešitá pobřišnice. Konzultovala jsem to se zkušeným chovatelem a ten mi řekl, že s tím teď nic neudělám a že se to někdy samo zatahne...já měla stejný názor. Fenu jsem hlídala, doktorovi napsala, že má fena kýlu, že ji špatně sešil a že antb. ji píchám...že jeho to ani nenapadlo. Pan doktor se ani nenamahal mi na to odpovědět. Emilku jsem měla doma, jen sem ji pouštěla na zahradu..tam začala všude hrabat...a tak jsem ji v pondělí raději dala do jejího příbytku...tam neměla co hrabat. Sešití bylo v pořádku...vše suché, nic nehnisalo ani neteklo. Včera v 11 h večer jsem byla krmit...fena byla v pohodě...ničeho jsem si nevšimla , pelech měla čistý...dnes by to byl devátý den a to normálně už vyndáváme stehy...pokud nejsou vstřebávací. Ráno jsem vstala v 8 h a první moje cesta je k oknu zkontrolovat pesany...auž jsem viděla že je zle...krev ve výběhu. Hnala jsem tam ...ale bylo už příliš pozdě.... všechny vnitřnosti venku.

Když jsem mluvila s Janičkou...naší prezidentkou..tak té bylo divný, že fena hrabala  a zda nemá v sobě ještě štěně které chtěla vytlačit. Rodina nechtěla abych to šla studovat...nebyla jsem opravdu v dobrém stavu, ale musela jsem...musela jsem to jít nafotit a podívat se co se vlastně stalo. Šel se mnou soused, ten mě jistil. kuže rozjetá...stehy rozjeté ale jen u kůže....nikde jinde jsem stehy nenašla...sakra...musela být sešitá pobřišnice, ale chybí tam stehy. Pobřišnice prostě sešitá  nebyla. Je to vše čisté...žádný zánět...nic není vyhnilého. Našla jsem dělohu...jeden děložní roh i druhý...a ani děloha nebyla sešitá...a nebyla ani nařízlá. Mám fotky z obou stran. Jak ten dobytek ta štěnata vyndával??? To je z dělohy vytláčel porodními cestami? To je tedy prasárna největšího kalibru....to nemám slov.....Proto si na něho musím stěžovat ...tohle už je na mě moc...tak ať se  tím někdo zabývá.

Za hodinku jsem si zavolala jak to vypadá...tak dvě štěňátka prý mrtvá a jedno bojuje o život ...nechce se mu dýchat...no, to se ani nedivím.Ptám se, zda je v teple a v kyslíkovém stanu. Prý ano...a pro fenu si mám přijet na šestou. Nevydržím to...a už v půl vyrážím. Nějakou krabičku pro štěně...popravdě, ani jsem ji nebrala...na zázraky moc nevěřím a kdyby náhodou...hodím si ho za tričko. Přijdu do čekárny a co nevidím...sestra, nebo nějaká pracovnice..brigádnice...prostě nevím,ale má to bílý plášť...nosí štěně zabalené v takové té podložce co se dává na vyšetřovací stůl...a lítá tam s ním po čekárně, chodí s ním do skladů a počítá špinavé pradlo či co.....Vjel do mě opravdu spravedlivý vztek...to štěně mělo být v teple a ideálně v kyslíkovém stanu...hodně jsem se držela, abych té slečně nevynadala jen jsem hlesla, proč to není na kyslíku a proč to není v teple. Něco mumlala, že na kyslíku bylo a teď že se nadechuje po šesti sekundách...nevím,... stopky v druhé ruce neměla, ale bylo mi to jedno, protože když jsem nahlédla do toho igelitu  s buničinou, tak jsem stejně viděla, že štěně je mrtvé, jen slečna to jaksi ještě nepoznala. Doktor mi ukázala štěnata...tvrdil, jak to mělo zkaženou vodu...i střeva venku...ten by se divil kolik buldoku běhá po světě a přitom měli při porodu zkaženou plodovou vodu :-) Jedno bylo opravdu mrtvé minimálně 4 dny...to mělo podle něho vytrhlá střeva...ale už hnilo a už se olupovalo...to se pak trochu zatáhne za pupečník a je to vše jako vata...chtělo to prostě vyndat už v pátek...a taky jsem to řekla. To druhé bylo pěkné...to mrtvé zase až tak dlouho nebylo. Doktor se nafoknul...jako zda si myslím, že to zavinili oni...tak jsem řekla, že to si tedy myslím, že kdyby měli kloudný rtg, tak bych v pátek jela do Slaného a mohlo to být vše OK. A vrchol arogance byl když mi řekl : tak si na nás pani Holmanová stěžujte. Řekla jsem mu, že si stěžovat nebudu ať mi pošle fotky a rtg. Zaplatila jsem 5 tisíc a že by mi nějak řekl ať přijdu na kontrolu...to se nenamahal...tak já bych k němu stejně nešla...ale měl nasadit feně antibiotika, protože v sobě měla hnijící štěně....ale to mu vůbec nedošlo. Doma mi to všechno došlo...a i vztek a tak jsem mu napsala delší dopis.  Že kdybych jim bývala nevěřila a nechala fenu v kotci a někam odjela, tak jsem ji mohla po příjezdu najít mrtvou, protože by začala rodit a nemusela by to udýchat. Kdyby zareagoval nějak llidským přístupem, tak bych to i pochopila...ale takovej nafoukanec nafoukanej...drzej a arogantní...rozzlobil mě opravdu hodně a napsal mi, že když jim nevěřím, tak ať tam už k nim nechodím....tak to napsala samozřejmě zcela zbytečně.

V pondělí 3.4. jsem ji dopoledne opět dala na zahradu a každou chvilku ji kontrolovala...kolem poledne jsem zaznamenala, že zalézá po túji....sice nic zvláštního, ale divné mi to bylo...na zavolání přišla a zdála se dobrá i piškoty sežrala. I jsem si v duchu říkala, že ji už večer asi nechám v domečku.Kolem druhé hodiny se mi zdálo, že se rozdýchává a tak zase hezky šup domů, ať ji mám na očích. Venku totiž pod tújí sežrala pěkný kus trámu. Teplota  ve 14.30h zmeřená a 37,9.V 15 h začala zvracet...sahla jsem si do ní, štěně nastavené nebylo, ale ucítila jsem jak má odpor a snaží se tlačit...a začala z ní téct trochu plodová voda...žlutohnědá, ale jen malinko.Ihned jsem volala na veterinu že je průšvih, naložila fenu a jela tam...mám to tam 10 minut. Tam už doktor studoval snímky které pořídila před týdnem jeho kolegyně a už jak jsem byla ve dveřích, tak mi řekl že je to nesmysl...že fena březí není. Řekla jsem: pane doktore...ta fena rodí !! A on že ne....že na snímku nejsou kostřičky. Začal feně prohmatávat břicho, jako by chtěl nahmatat štěňata u kokršpaněla ...evidentně buldokům vůbec nerozumí. Řekla jsem mu, že jsem si do ní sáhla a že tlačí...tak to taky udělal...dokonce i uviděl taky pár kapek tekutiny a tak  nakonec připustil, že by eventuelně mohla před časem potratit a teď chce ty potraty vypudit. To že by vysvětlovalo, že tam nejsou kostry. Ptala jsem se, zda je to vůbec možné...že se mi to nezdá, že by fena snad musela mít zánět nebo otravu....mít v sobě takovou dobu potrat. Tak prý to možné je...Nevím, ale..zdá se mi to jako blbost. 

Fenu tedy vzal na ultrazvuk...mají takové vyrobené necky z molitanu, potažené šustícím igelitem a na to pokládat a znásilňovat rozdýchanou fenu...prostě už mi nervy tancovaly a srdce jsem měla v krku...hrozně se o své psy bojím a tak jsem doktora popoháněla, aby to netrvalo dlouho...že Emilka strašně dýchá a je trochu ve stresu. Uklidňoval mě...pani Holmanová klid...ona dýchá v pohodě. Netuší, že když buldok nedýchá v pohodě, tak už je to jen krůček k tomu jít kopat hrob. A nakonec velké překvapení pro doktora, že tam něco je...ale současně že tam je něco i čemu ještě tluče srdíčko. A tak že musí fena znovu na rtg. Už se ve mě začala vařit kre i vztek a ptám se, proč jako zase rtg ??? A on že prostě potřebuje vědět jak to tam je. Tak rtg. uděla...a opět k ničemu...opět tam nebylo nic vidět. Nevím co to mají za rtg. dala jsem najevo pochybnosti co je to za krám ale on mě  ujistil, že se jedná o špičkový stroj využívaný i v nemocnicích...možná někde v Somálsku ...protože jinak nevím.  Začal se řešit císař a řekněte mi tedy, co by jste udělali vy. Je to veterina, doktor má diplom a máte tam rodící fenu. Ve Slaném nemáte avizovaného cístaře a není to zrovna za rohem. 

Tak jsem se dožadovala alespoň přítomnosti u císaře....no, tak to tedy ani náhodou. Jsou špičkové pracoviště...přeci....v Austrálii ani v USA by to atky nebylo možné...a budou mi ji intubovat ...i když si to nepřeji...a budou ji dávat inhalační narkozu...i když si to já nepřeji...já mám povoleno pouze zaplatit 5000,- Kč bez papíru samosebou. Nakonec jsem mávla rukou a řekla....prosím Vás!!!! aspoˇn mi tedy vraťte fenu živou.  A odjela jsem, že si mám za hodinu zavolat.

Zde snímky těsně před císařem :

Ráda bych zde popsala celou situaci ohledně Emilky. Emilka se mi po celou dobu co měla být březí zdála, jako že březí je. Nežrala a když už, tak jedině sladké věci...o maso nestála vůbec, spíše o koláče a piškoty. Granule vůbec ne, tak dostávala piškoty, kroasány, palačinky a koláče. Sem tam i nějaké maso i sýr  si dala, ale to opravdu vyjímečně. Ale nějak nerostlo bříško...vůbec. Trochu se nalilo vemínko, ale taky nic závratného. A tak jsem s ní zajela 28.3. na veterinu do Jesenice na rtg. Do té doby jsem byla přesvědčená, že 61 den na rtg. prostě musí být vidět kostřičky na kterém koliv přístroji. Po zrentgenování mi bylo doktorkou oznámeno, že fena březí není, že tam nic není. Sice bylo doktorce divný, že jsou střeva trochu natlačena na páteři, ale březost krátce před porodem vyloučila a připustila, že by se mohlo jednat o březost max.čtyřicátý den. To jsem zase vyloučila já. Vím, kdy mi fena hárá, vím kdy ji kryji a moji psy nemají k fenám bez mého vědomí přístup a ani cizí psi nemají přístup na můj pozemek, natož  k mým psům...na tom trvám. Doktorka se chovala jako medička třetího ročníku...na jednu stranu tvrdila že fena březí není, na druhou že by mohla být ale 40 den....tak tedy babo raď. Sama jsem ji navrhla, zda by neudělala sono...myslela jsem zdarma. Na to se moc netvářila...že když nejsou kostřičky...Začala jsem být trochu nepříjemná a řekla ji, že tam jedu na potvrzení nebo vyvrácení březosti a že tedy zaplatím 500,- Kč, a nevím vůbec nic...a že kdyby fena byla březí, tak si musím avizovat císaře u doktora ve Slaném a ať mi ted poradí co mám dělat. Jediné co mi navrhla bylo to, že mi pošle do mailu rtg. a tak se i stalo.Snímky mi večer přišly a ať jsem koukala jak jsem koukala, tak nikde ani známka po kostřičce. Snímky jsem tedy poslala svému kamarádovi a dlouholetému chovateli a ten mě taky napsal, že fena rozhodně březí není.

Není, není...když není, nedá se nic dělat. Ale jelikož se jednalo o Emilku, která měla minule 11 štěňat ve velikosti jorkšíráku a nejmenší mělo 11 dkg a přesto jich přežilo 10, tak jsem si Emču nechala doma na očích. Byla to hodná fena...večer spala u mě v ložnici, ale ráno koukala jak vypadnout ven...není doma moc ráda. Ona i venku věčně sedí venku a do domečku do své postýlky chodí opravdu jen na noc a někdy ani to ne. Začalo ji téct mléko a já byla hodně ostražitá, ale nic se nedělo. Říkala jsem si...kdyby náhodou, bude mít zase  malá štěňátka  a třeba to porodí...když bude nejhůře. 

Zde snímky z 28.3.

A co je u nás nového??? 

Tak zcela jistě se vše točilo kolem zimy, mrazů, sněhu atp. ...protože to vše mi hodně ztrpčilo život. Nechci žalovat, ale mám v kolektivu buldoků jedno neuvěřitelné čuně, kterému když se dá do pelíšku čistá voňavá a teploučká deka, tak má okamžitě nutkání ji počurat, zaprasit...5x vytáhnout ven do sněhu a zase zpět, aby uvnitř natahaný sníh roztál a deka byla nacuclá jak houba a vůbec neplnila svoji funci. Tak to je přesně to, co mě dokáže neuvěřitelně  vytočit. Dělá to samozřejmě každý mladý jedinec, Šárka není vyjímkou a ta tuto zábavu má rozšířenou ještě na to, že se z deky snaží vyrobit neurčitý počet malinkatých deček...které výborně umí ucpat odpad i kanalizační potrubí....s tím se ale počítá. Je mladá, hravá, ...ale že to dělá dospělák,..tak to mě štve a nadávám mu denně do dobytků.Uvnitř jim topím, krmení ohřívám ...nejraději bych jim dělala i odpolední punč a vařila zázvorový čaj a ON...prase...si bude čůrat na deku!!!!  

Jinak sníh moje buldoky nijak nenadchl...což jsem očekávala. Jsou prostě jako já....mají raději teplo. Musela jsem čistit kotce lopatou, protože hadicí a vodou to opravdu v mrazech nešlo...to bych jim musela koupit brusličky a naučit je bruslit. Pochvalovala jsem si, že jsem přestala kouřit a vydržela to tím pádem dechem...protože házet sníh hrablem a uhelkou není zrovna moje oblíbená činnost a nejsem na ni ani trénovaná. Zadýchávala jsem se víc jak buldoci, tak jsem tu kouzelnu cigaretu, co mě doprovázela životem víc jak 35 let zahodila.

Hárala Emilka a Dorota a obě holky jsem tedy nakryla. Mrzlo až praštělo a divila jsem se, že se jim vůbec chtělo hárat. Popravdě bych byla raději, kdyby hárala Ewelína, ale ta si pravděpodobně hraje na samce, protože už rok nehárala...a to mi rozhodně neuteklo....tak prostě dělá, že je kluk a žere jako dva kluci. 

V sobotu 11.2. k nám zavolala televize Nova...na pár otázek jsem tedy odpověděla a za půl hodiny telefon opět, zda mohou přijet s kamerou. Šárka v té době okupovala i s vnoučaty celý dům...prostřední vnouček slavil sedmé narozeniny a ona sloužila jako velká zábavná společnice a to dělá Šárka velice ráda a dobrovolně. Šárka měla myslím zrovna funkci lvice Elsy a moje ložnice byla Afrika...popravdě to zrovna nadšená moc nejsem. Z návštěvy televize ještě méně, protože se musím jít učesat. Přivedla jsem tedy ještě Dorotku....ta se na safary podílet nechtěla, tak dcera raději děti odvedla ven na procházku ....moc je mrzelo, že přijede televize a oni si Šárku nemohou vzít ven jako ledního medvěda. Večer jsme vyjímečně koukali na zprávy...a ono to tam nebylo :-) Bylo to až v neděli...ale vnoučata opravdu se zájmem na zprávy koukali a moc je mrzelo, že v televizi nebyli taky.  

Přeji všem do nového roku hodně zdravíčka a štěstíčka. Zahájení roku máme poměrně mrazivé a zima není právě oblíbené roční období pro mé buldoky. Je to s podivem, ale moji buldoci mají raději parné léto, než mráz jaký máme v posledních dnech a i sněhová nadílka je necháva poměrně ve lhostejné náladě. Když je totiž zmráz a zima, tak jim uvnitř v domečku zapnu radiátory a oni se  tedy raději zdržují  "doma za pecí"...a já se jim tedy vůbec nedivím...jsou prostě jak já!!!!!  Taky tohle romantické sněhové a mrazivé počasí nemusím....navíc jsem v pátek nenastartovala auto :-(  

Kdepák...sníh a mráz má být na horách a tam ať si jezdí ten, kdo to má rád. Ale dost žehrání....mám i výborné zprávy !!! 

Nic nepotěší chovatele víc, než úspěch svého odchovance...a pokud ten úspěch přijde na začátku roku, tak je to skvělé, úžasné a senzační o to víc :-)

 Irwin z Agátové cesty v Brně získal 1.místo ...CAJC a navíc i BOB. Velká gratulace !!!! Emilka a Case jsou hrdý rodiče....no...popravdě jsem jim to řekla a je jim to myslím celkem putna,..... ale já mám radost i za ně vělikáááánskou :-)

Tyto stránky byly původně na plemeneno buldok a shih-tzu. Bude to již 17 let, co jsem si domů přivezla Megynu, podle PP Graceful Missi. V té době jsem už sice měla asi tři buldoky, ale od mládí se mi do cesty pletla i chlupatá pekinézka Pegyna. Když zemřela stará Pegyna, okamžitě ji do týdne nahradila malá Pegyna II, která jako by té staré z oka vypadla. Stejné zvyky i zlozvyky, stejná barva...prostě úžasná. Tenkrát jsem ji vyžadonila od pana Peroutky - poradce chovu pekinézů, který si ji původně chtěl nechat pro sebe. Pegyna II mi zemřela při prvním porodu za dost dramatických okolností, kdy nakonec musela na císaře, ze kterého mi zbyla maličká Pegyna III, ale maminka se neprobudila z narkozy. Pegynu III jsem odchovala sama, bez pomoci maminky a byla nádherná,úžasná...ale i když rodina hodně naléhala že si ji necháme, tak jsem malou Pegynu prodala a zařekla se, že pekinéze už nechci. Toužila jsem po Dandie dimont teriér- pes s nejkrásnějšíma očima. Nějak jsem ho tenkrát nesehnala a zamilovala se do plemene Shih-tzu. Do domácnosti tedy přišla Megyna, což se nelíbilo tehdejší mojí zakladatelce chovu buldoků, Melise. Jednou mi milou Megynu řádně převálcovala ve své tlamě a já asi z leknutí milou Melisu pořádně zlmátila. Ať pátrám ve své paměti jak chci, tak to za celou dobu, co chovám buldoky, bylo jediné fyzické potrestání. Protože ať moji buldoci provedli cokoli, tak jsem je nikdy fyzicky nepotrestala...a že tedy škody za ta léta nadělali opravdu hodně. Melisa to přežila,malá Megyna  taky a díky tomu se narodilo velké přátelství mezi oběma.Megy se stala štěnětem roku časopisu Planety zvířat, byla slavná a taková hodně pohodová. Když měla první vrh, tak rodila jedno štěně za druhým a když dorodila, tak měla v pelíšku osm chlupáčů. To tedy bylo něco !!!  Poradce se na vrh přijel podívat i když to tehdy nebylo zrovna zvykem a řekl mi, že je to velká rarita a že to chtěl vidět, protože ví, že vlastním pouze jednu fenku shih-tzu :-) Najednou sem měla byt plný plyšových šicek....prostě nádhera. Z Jejího druhého vrhu jsem si nechala Barborku.

V mém životě od dětství prošlo opravdu hodně pejsků. Každý z nich byl v něčem jedinečný a úžasný. Ale,....ale Megyna byla Megyna ....opravdu nejlepší pes mého života. Do věku 17 let mi nikdy neonemocněla, nikdy nic neprovedla, byla čistotná, hodná, poslušná...snad jen trochu víc na mě fixovaná, protože jsem ji vždy byla na blízku. Pokud jsem odjela jen na delší nákup...tak celou dobu proštěkala u dveří. Poslední tři roky její život nebyl už tak moc zářivý. Byla stará,slepá, hluchá...jen mi nepřišlo že by trpěla. Žila se  svojí dcerou Barborou pohodový život, Ty dvě na sebe nikdy nezavrčely, nikdy se neporvaly, na sebe nežárlily. Obě byly uchovněné a i o štěňata se staraly společně...bylo jedno, která je zrovna porodila. Vždy jsem říkala, že až odejde jedna, odejde  steskem druhá. Jen proto jsem s Megynou nejela na tu poslední vysvobozující injekci. Poslední půl roku hodně kašlala, což způsobovalo srdíčko. Barborka vážně onemocněla náhle asi před měsícem. Selhání ledvin, což ve věku 14 let není nic zvláštního. Včera nadešel den, kdy jsem s těžkým srdcem rozhodla, že už to není život, ale trápení. Statečná jsem nebyla...17 let života je dlouhá doba...hodně dlouhá doba.

Tímto bych jim chtěla moc poděkovat za jejich lásku a věrnost a za to, že byly. Byly obě úžasný. Děkuji Vám holčičky moje.