Štěňátkům se daří dobře. Vedra vystřídala příšerná zima a mimina nemohu dávat ani na zahradu. Prostě si z nás počasí dělá velkou legraci a nic nemůže být normální. Oba vrhy mám už pohromadě, protože Dorotka už odmítala kojit. měla chudinka už vemínko ohryzaný, tak se ji ani nedivím.

Roxana (Růžena) mi náhle odešla do psího nebe. Nechci to více komentovat...byl to pro mě velký šok, bylo to opravdu náhle a nečekala jsem to. Selhalo ji srdíčko. Je to o to smutnější, že tady po sobě má  malá štěňátka. Dva kluci a jedna holčička, tak holčička samozřejmě zůstává doma a nebude na prodej.

Štěňátka baští granule royal canin  puppy posypané štěněcím mlíčkem, ale nemohu říct, že by z toho bylo velké nadšení, když jim to nasypu do obrovské mísy. Ale když přinesu uvařené kuřecí masíčko s těstovinou nebo rýží....tak to je jiná písnička. To je velký rozdíl.....prostě vůni masa ničím nenahradíš. Maso jim zatím melu na hrubším mlýnku, ale už brzy budu jen krájet a taky granule přestanu máčet.

Štěňátkům se daří výborně....což se nedá říct o mě. Právě jsem tady vypsala dvě stránky ....a když chci vložit fotku, tak se mi to celé vymazalo. Chjo!!!!!

Tak napíšu někdy jindy...a dnes jen tu novou aktuální fotku.

Mít takových dnů více....tak nevím,nevím, zda bych nepřišla o rozum. Bylo to šílený !!!!!. Vedra mám už plný zuby....už se těším na sobotu, protože slibují ochlazení....bouřky... déšť,...prostě já se fakt těším a chodím se několikrát  denně dívat do mrazáku, jak chutná zima. Ono nestačí, že  mám práci se štěňaty, musím neustále lítat dávat všem čerstvou vodu, protože je za chvilku teplá, kropit výběhy ....vezmu to z jedné vody na čisto a kropím i psy....Kukýn je nadšený, miluje proudy vody a užívá si to, jako by to měla být moje každodenní činnost. Dnes začala blbnout Emilka a dost slušně se mi rozhrčela. Potrestala mě za to, že jsem si včera libovala, jak buldoci krásně snášejí současné teploty.Nevím, co ji potrefilo...čekám u ní hárání, tak těžko říct proč mi  z ničeho nic začala přidělávat starosti. Jsem opravdu ve střehu a obávám se pátku, který slibují, že bude extrémně teplotně rekordní.

A jak si tak sleduji buldoky, zahradu, sluníčko ....tak ejhle...v pravé poledne, přesněji ve 12.30 h vidím něco, co k nám rozhodně nepatří. POTKAN!!!! Nebo Krysa...nevím přesně co to je. Jsem holka z vesnice a vím, že potkani a podobná havěť slídí především v noci a proto jsem se nestačila divit hned dvakrát. CO TOHLE zvíře tady dělá a proč tady slídí v poledne. No a ono to potřebovalo nakrmit patrně hladové mláďata a tak nám to lítalo do želvince na švédský stůl želv, protože je mám teď v péči a dopřávám jim všeho....já nevím, že to všechno musím krmit jako tygry.....nějaký zlozvyk či co. Želvy máme asi třicet let a za tu dobu jsem zjistila, že oni žerou opravdu všechno, dokonce i psí granule. To odporné zvíře lítalo do želvince  a šup plotem k sousedům pod plechovou boudu plnou dříví. Tak soused má asi na svém pozemku první vrh a asi to ani netuší. Ale při představě, že pod boudou bude několik těchto odporných zvířat a že to rychle roste a některý by se mohl nastěhovat i k nám a zde založit chov....tak to mě dostalo do naprostého šoku. Z okna se mi  zdál potkan normální velikosti, ale když jsem vzala dalekohled, tak jsem zřetelně viděla, že mi do želvince skáče obrovský bobr. Jsem milovníkem řady zvířat, ale potkani rozhodně mezi ně nepatří. Vlastně nemám ráda ani ropuchy, ale ty mi na mém pozemku nevadí. Potkani zcela jistě jo. V panice jsem začala hledat vzduchovku a když jsem ji konečně s úlevou našla, tak jsem zjistila, že nemám diabolky. Přistoupila jsem tedy k celé záležitosti jako zkušený deratizér, vzala maso, polila vajíčke, posypala návnadou na myši a naservírovala jsem to přesně do míst, kde si potkan udělal svůj vlastní nepovolený vchod i únikový východ. Potkan je ale zřejmě nějakej moderní hajz...asi vegetariánec či co a na můj hlavní chod se mi pěkně vykašlal a raději lítal o metr dál a kradl tam želvám rýži a s plnou držkou lítal pod boudu a docela se nalítal, protože to dělal cca celou hodinu.....a já vážně čekala, že si sebou nakonec přitáhne i nějakej košíček a ještě si do něho naloží, aby měla rodinka i večeři. Šíleně se těchto tvorů štítím...dokoce i bojím, ale jako velká statečná holka jsem šla bránit oběd želvám a potichu se přiblížila k plotu. Ta odporná samice na mě čuměla, já na ni ...tvářila jsem se, jako že jsem socha, ale ona mi na to neskočila a jen se drze otočila a viděla jsem jen ocas....jako by řekla : No nic, tak já příjdu až tu nebudeš, abych nerušila. A tak jsem objednala odbornou firmu a ta mi zítra přijede přelstít chytrého potkana. Protože tuhle havěť tady nechci ani náhodou!!!!

Po porodu mají feny samozřejmě problémy....řez přijde k sobě a bolí. Ten kdo tvrdí, že buldok má snížený práh bolestivosti, tak prostě kecá. Bolí je to, to vím jistě a některá fena je statečná více a některá méně. Zatím jsem měla vždy jen statečné feny. Ale je to náročné i na psychiku, feny se samozřejmě o štěňátka bojí, nechtějí se od nich hnout ani na chvilinku....na venčení je nejen přemlouvám, ale dokonce tahám jak býka na řetězu....kolikrát jsem ze všeho urvaná víc, než když bych dělala na poli. Ono jen dát čistou deku do porodní bedny je nadlidský úkon, protože sice dám štěňata do boxu, téměř 30ti kg fenu vytáhnu z porodní bedny, vyndám deku a sotva se otočím pro čistou deku ....šup a fena je opět v bedně a nechce se hnout. Tento pokus zopakuji minimálně 4x až 5x a i když nejsem zrovna výrazně vulgární typ, tak v té chvíli rozhodně puritánka nejsem :-)

Feny jsou buď hluché, nebo nemají k mojí osobě ani úctu ani respekt a je jim  naprosto  jedno, že jim nadávám do "KRAV".....i když je miluju a udělala bych pro jejich pohodlí úplně všechno. Sama se potím ve vlastním potu po domě, ale fenám pouštím v ložnici klimatizaci, protože i těm malinkým štěňátkům je vedro a snaží se najít únikovou cestu z deky pod deku, aby spala na holé dlažbě....což zase velice nerada vidím já. Prostě na dlažbě mají štěňátka ležení zakázáno, ale fenám to toleruji....nakonec právě z tohoto důvodu jsem z ložnice nechala vyhodit koberec a dala si tam dlažbu, což zrovna není v ložnici běžné.....a já to tam mám udělané právě k vůli fenám a sama si už taky trochu připadám někdy jako pes s rukama.

Ale zpět k Růženě. Ne jen bolest, vedro, trochu stresu ...ale i teplota k nalévání mléka ...a prostě dýchala a dýchala až z toho chrčela a chrčela. Koupání ve studené vodě parádně zabíralo, po půl hodině byla Růžena vždy v pohodě a zaslouženě usnula. Ale....samozřejmě věčným chlazením nastala absence mléka, což se dalo čekat a tak oproti bezstarostnosti vrhu Dorotky jsem o vrh Růženy musela a musím pečovat já. A to by mi skutečně nikdo nezáviděl. Zavírají se mi rolety na očich sotva ráno vstanu....dnes už jsem chtěla křičet že Nééééé a ne a nevstanu a budu ještě spát !!!!! Ale jsem poměrně zodpovědný člověk a tak trpělivě snáším veškerý ten maraton a na život nežehrám. Štěňátka konečně nabírají, tedy až na tu malinkou holčičku, která je ve velikosti narozeného jorkšíráčka a tam se já prát s přírodou rozhodně nebudu. Ze zkušeností vím, že bych ten boj stejně prohrála.

Růžena je už v pohodě, což se rozhodně nedá říct o mé osobě...ale mléko nemá....Tak jsem si rozumně promluvila s Dorotkou, je to holka šikovná a ochotná a vyšla mi vstříc a pomáhá mi s tou  drobotinou dle svých sil....ale nechci její sily přepínat, sama má velkou rodinu. Tak to snad spolu zvládneme a její děti už jsou pěkný mackové a brzy je začnu přikrmovat a Dorotka mi zvládne ty adoptivní.

Musím říct, že buldoky chovám hezkou řadu let, ale nepamatuji, že bych se kdy setkala  v létě  s takovým vedrem, Dlouhodobé extrémně vysoké teploty skutečně nepamatuji. Léto je léto a já i moji buldoci léto milujeme....rozhodně více než zimu. Současné vysoké teploty překvapivě snášíme dobře já i moji buldoci...ty si pohodově opalují bříška na sluníčku a jsou v naprosté pohodě. Když jim je vedro, tak si zalezou do svého psího domečku, který je vykachlíkovaný a především dostatečně izolovaný tak, aby v létě v něm byl příjemný chládek a v zimě teplo. Tady je vše v pořádku a počasí nás prostě nezaskočí. 

Ale je to jiné u feny po porodu. Roxana....chudinka, není už na buldoka žádná mladice, ale rozhodně to není žádná babča. Je to naprosto pohodová fena, kterou hodně zajímá dobré papaní....vlídné zacházení, miluje děti, troufale si dovolím tvrdit, že i mojí maličkost. 

Nojo...ale v tomto vedru a porod!!!! To se nedá závidět ani pohodové feně. Před porodem se hodně rozdýchala...popravdě rozchrčela. A toho já se u buldoků bojím asi nejvíc. Po probuzení v tom hodlala pokračovat a proto ve snaze, abych o ní nepřišla....je to opravdu hodně nebezpečné....tak jsem ji vysvětlila, že je nutrie a její režim ji i takový zavedla. Růžena prostě ve vaně se studenou vodou musela strávit několik .....hodně dlouhých hodin a já solidárně s ní. Tak tady  dávám fotku...a příště napíšu, jak to bylo dál.

Roxana a její děti. Snažím se holkám ulevit jak to jen jde....bohužel to v těch vedrech zase až tak moc nejde.

Tak nám to pěkně utíká a miminkům je dnes týden...je jich plný box. Zatím je vše super a na jedničku s hvězdičkou....doufám, že to tak i zůstane. Prospívají všechna štěňátka výborně a Dorotka je ta nejlepší maminka, jakou jsem tady kdy měla. Sice se ji všichni bojí a to i domácí obyvatelstvo, ale já si myslím, že ona by domácím nic neudělala, ale všichni tvrdí, že   "divně čumí".

Divně - nedivmě....já jsem šťastná, že mám konečně buldoka, který se nechová jako buldok a plní si veškeré své povinnosti vůči štěňátkům. Dorotka má děti v naprostém pořádku, nakrmená, vymasírovaná, olízaná, čistá....no prostě paráda ...a já nemusím nic dělat, jen prát deky a řádně krmit Dorotku. A tak to má být...ale většinou to tak není. Měla jsem zde už hodně fen , některé skvělé mámy, některé méně skvělé, ale ještě jsem nikdy neměla fenu, které bych nemusela štěňata čistit a masírovat jim bříška. Velice si toho považuji...i toho, že ji mohu nechat štěňátka neustále u ní. Jen první dny jsem se bála a tak jsem si je v noci dávala do boxíku do postele  a po dvou hodinách jsem je dávala k mamince.....a ráno celou rodinku z ložnice přestěhovat do kuchyně, abych je měla na očích. Teď už jsou, ale u maminky 24 h denně a okupují jen moji ložnici, kde mají naprostý klid a pohodu. Taky s povděkem přijímám, že Dorotka v noci nechrápe,....tak mám klid i já :-)

Tak té tedy nezávidím :-(  Takové vedro a tahat břicho...a co břicho, to zase tak velké není, ale to vemeno  XXXL  je strašný !!!!!! Už teď mám hrůzu z toho, jak ta mimina z toho budou pít. Většinou tato mléčná žláza je úplně na nic.....špatně přístupná štěňátkům a ke všemu ještě málo naplněna....Chjo!!!!

O narození štěňátek jsem již informovala... foto viz níže. Dorotka je maminkou poprvé a musí se tedy toto povolání naučit, ale dost mě překvapuje, jak se sama okamžitě ujala čistění štěňátek....u buldoků docela vzácné, alespoń moje fenky tuto záležitost vždy nechávaly na mě a když jsem jim zadní stranu štěňátek neustále cpala k držtičkám a tvrdila jsem jim, že to je prostě smlouva s přírodou a že to dělat musí, tak se jim z toho opravdu zvedal kufr....Tak jsem prostě zvyklá, že tuto aktivitu pravidelně vykonávám za ně. Dorotka patrně bude vzorná máma, protože ihned se je chopila čistit a dnes, když jsem ji přeci jen začala pomahat, tak mi málem sežrala z ruky i vlhčený ubrousek :-)

Na druhou stranu její přirozené pudy..... na buldoka skutečně až nezvyklé, mi možná přidělají i starosti...neboť na to nejsem zvykla. Mám zde stařičkou fenku plemene shih-tzu, Megynu ...bude ji 16 let, je to požehnaný věk a ona je až na to, že je úplně slepá a hluchá zdravá a bezproblémová. Dorotka mi po ní už 2x "vystartovala" a to nevidím ráda. Megyna ji nechce obtěžovat, ani ji brát štěňata...ona je zde prostě zvyklá se zde pohybovat po paměti a už ani to ji nejde, neustále naráží do zdí,spolu se srazíme 15x za den, netrefí už občas ani ven ani dovnitř, padá mi do bazénu atp....prostě je to starost navíc ji hlídat, je to hodně stará paní, ale velice dobrý pes. Opravdu by se mi velice nelíbilo, kdyby ji měla Dorotka ublížit a tak jsem stále ve střehu.Megyna už cítí, že brzy přijde její čas a vyhledává moji přítomnost. Kde sedím já, tam si ustele...pokud mě doma necítí, když například jedu nakoupit, tak proštěká celou dobu, co jsem pryč a leze tím rodině dost na nervy.....prý si ji mám všude brát sebou :-) Naštěstí z domova moc často neodjíždím. Samozřejmě vím, že není nesmrtelná a že její čas se opravdu blíží,tak to je, ale nerada bych ji našla utopenou v bazénu a nebo pokousanou od buldoka.

A tak se skutečně nenudím, jsem obrovsky unavená a bude huře...protože do týdne očekávám štěňátka ještě od Roxany. Holky mě vůbec neposlouchají, neustále jim opakuji, že mají hárat tak nějak postupně, abych toho neměla moc najednou..a že rodit v době, kdy mám neuvěřitelnou úrodu meruněk a musím ke všemu zavařovat okurky...tak že to je pomalu trestný čin. Jsou tvrdohlavé, bezcitné a dělají si to po svém a nebo jsou hluché a nerozumí mi.Nic méně ze štěňátek mám obrovskou radost, je to vydařený vrh, zatím je vše jak má být a štěňátka jsou jako vždy nádherná.