Druhá noc....
Pro bezpečnost Šárky jsem přinesla velkou klec a pokud Šárku nemám pod dohledem a nebo si s ní nehrají vnoučata, tak musí jít do klece. Je to pro její bezpečnost a můj klid, protože staré fenky šhih-tzu musí mít otevřené vchodové dveře. Jsou to již hodně staré dámy a i tak se jim někdy nepodaří donést plný močový měchýř ven.....ono 16 let je na psa požehnaný věk a tak trpělivě loužičky utírám a nezlobím se. Ani sama nevím, jaké čeká stáří mě a zda jednou nebudu na plenkách :-)
Milou Šárku jsem načapala venku před domem...... ve snaze se kamarádit se šickama, které o ni Vůůůůůůůbec nestojí, za nimi vyběhla a venku se jim silně vnucovala. A to by mohlo dopadnout tragicky....je tam totiž bazén a plno nebezpečných míst na pády a tak když na ni nemám zrovna čas a vchodové dveře jsou otevřené, tak mimino musí do klece. Nutno dodat, že klece jinak nemám ráda a držení psa v kleci odsuzuji. Bezpečná ohrádka, nebo klec v tomto případě není na závadu a Šárka má klec prostornou, velikostí na dva dospělý buldoky a pohodlně se k ní vejdou i dva vnuci ve věku 9 a 6 let. Cpala se k nim navíc i čtyřletá vnučka a asi by se i vešla, ale to už by jim tam bylo těsno a tak jsem děti vyhodila z klece a ponechala tam jen němé stvoření. Šárka si na klec okamžitě zvykla, má tam hračky ....díky dětem někdy i naprosto nevhodné hračky a vše tedy probíhá tak, jako že se mi nezdá, že by Šárka byla týrané zvíře. V noci vše usnulo a zavládl domem neuvěřitelný klid, kterého si užívám tak, že se mi kolikrát ani nechce jít spát. Jakmile jsem zhasla všechna světla a zavřela i dvířka od mikrovlnky, tak nastala skutečná tma a já ulehla do peří. Ještě jsem ani nestačila zaujmout svoji spací polohu, která připomíná vyždímaný hadr, tak se najednou domem rozeznělo aaauuuu,,,,úúúúúúůůůů, ohmmm....prostě mi dokonce přišlo, že už se naučila i výt na měsíc. Měla jsem slušně našlápnuto udělat chybu číslo dvě a taky jsem tu chybu udělala a milou Šárku vzala do postele. Když se ji podařilo mě 3x za sebou kousnout do lokte...co kousnout....bylo to, jako když mě štípne sikovkama, nebo jak se ty kleště jmenují ...tak milá Šárka šla zpět do klece. Měla jsem štěstí, že největší nervák z rodiny (manžel) byl na víkend na chatě a zbytek rodiny má celkem tvrdé spaní a tak jsem citové vydírání Šárky vydržela. Asi hodinu jsem litovala, že nemám v domácnosti špunty do uší a slíbila si, že si je určitě pořídím. Po hodině to milá Šárka vzdala a já konečně spravedlivě usnula, ale to už mi přišlo, že snad svítá a v dálce slyším cikády...ale to už mi asi spíše "hrabalo". V osm ráno mě vzbudila všechna vnoučata, jak se hádají o Šárku a nejmladší Terezka mi asi 12x přišla říct...babíííííí, Lukáš mi nechce půjčit štěně!!! A já si uvědomila, že umístění klece přímo u mé ložnice je sice báječné rozhodnutí, leč malinko nedomyšlené. Těším se na večer a na postel. Podle zkušeností vím, že dnes už bude klid protože s Šárkou jsme si vyjasnily kdo vyhrál a ona to pochopila. Miluji chytré buldoky :-). A taky jsem vděčná za to, že někdo vymyslel školu a školku a zítra bude konečně pondělí !!!!!!!