Jak to bylo v době březosti a na prvním rtg.

Ráda bych zde popsala celou situaci ohledně Emilky. Emilka se mi po celou dobu co měla být březí zdála, jako že březí je. Nežrala a když už, tak jedině sladké věci...o maso nestála vůbec, spíše o koláče a piškoty. Granule vůbec ne, tak dostávala piškoty, kroasány, palačinky a koláče. Sem tam i nějaké maso i sýr  si dala, ale to opravdu vyjímečně. Ale nějak nerostlo bříško...vůbec. Trochu se nalilo vemínko, ale taky nic závratného. A tak jsem s ní zajela 28.3. na veterinu do Jesenice na rtg. Do té doby jsem byla přesvědčená, že 61 den na rtg. prostě musí být vidět kostřičky na kterém koliv přístroji. Po zrentgenování mi bylo doktorkou oznámeno, že fena březí není, že tam nic není. Sice bylo doktorce divný, že jsou střeva trochu natlačena na páteři, ale březost krátce před porodem vyloučila a připustila, že by se mohlo jednat o březost max.čtyřicátý den. To jsem zase vyloučila já. Vím, kdy mi fena hárá, vím kdy ji kryji a moji psy nemají k fenám bez mého vědomí přístup a ani cizí psi nemají přístup na můj pozemek, natož  k mým psům...na tom trvám. Doktorka se chovala jako medička třetího ročníku...na jednu stranu tvrdila že fena březí není, na druhou že by mohla být ale 40 den....tak tedy babo raď. Sama jsem ji navrhla, zda by neudělala sono...myslela jsem zdarma. Na to se moc netvářila...že když nejsou kostřičky...Začala jsem být trochu nepříjemná a řekla ji, že tam jedu na potvrzení nebo vyvrácení březosti a že tedy zaplatím 500,- Kč, a nevím vůbec nic...a že kdyby fena byla březí, tak si musím avizovat císaře u doktora ve Slaném a ať mi ted poradí co mám dělat. Jediné co mi navrhla bylo to, že mi pošle do mailu rtg. a tak se i stalo.Snímky mi večer přišly a ať jsem koukala jak jsem koukala, tak nikde ani známka po kostřičce. Snímky jsem tedy poslala svému kamarádovi a dlouholetému chovateli a ten mě taky napsal, že fena rozhodně březí není.

Není, není...když není, nedá se nic dělat. Ale jelikož se jednalo o Emilku, která měla minule 11 štěňat ve velikosti jorkšíráku a nejmenší mělo 11 dkg a přesto jich přežilo 10, tak jsem si Emču nechala doma na očích. Byla to hodná fena...večer spala u mě v ložnici, ale ráno koukala jak vypadnout ven...není doma moc ráda. Ona i venku věčně sedí venku a do domečku do své postýlky chodí opravdu jen na noc a někdy ani to ne. Začalo ji téct mléko a já byla hodně ostražitá, ale nic se nedělo. Říkala jsem si...kdyby náhodou, bude mít zase  malá štěňátka  a třeba to porodí...když bude nejhůře. 

Zde snímky z 28.3.