Jak to vlastně je... s váhou štěňátek...

Tak jsem zjistila, že sem píšu všechna moudra, která jsem za léta chovu AB nasbírala, ale ještě nikdy jsem se nezmínila o váze štěňátek a jejich příbývání. Štěňátka se narodí s nějakou váhou a je to jako u dětí. Některá máma člověčí je malého vzrůstu a váhy a přesto rodí děti kolem 4 kg a naopak. U fen to je stejně tak....ale navíc je to u fen dáno počtem štěňátek. Pokud má fena v sobě jedno štěňátko...tak si s porodem klidně  může vyčkávat až např. do 66. dne a narodí se ji půl kilový macek. Pokud má v bříšku fena štěňátek víc, tak se vždy mezi nimi najde nějaký nezbeda, který už chce ven, je to malinký zvědavec a tak musí prostě už všichni ven. Nikdo se jich na nic neptá...prostě se musí narodit všechna mimina i kdyby ostatní se ještě v mamince chtěla válet 3-5 dnů. Když je ve feně navíc tak početný vrh, jako měla Emilka...tak je vůbec s podivem, že fenka svojí březost zvládala tak, jak ji zvládala Emilka. Štěňátka byla donošená, prostě hotová a na porod připravená....ale malá. Když je štěňátko malé při porodu, tak to samozřejmě neznamená, že z něho bude Toy buldok.  To rozhodně ne. Je to stejné jako u lidí a z minka 2,60 kg může samozřejmě vyrůst dvoumetrový čahoun s váhou hodně přes metrák. Je to totiž dané geneticky. S váhou u štěňátek je to tak, že je tak nějak dáno, že pokud štěně prospívá tak jak má, tak v deseti dnech zdvojnásobí svoji porodní váhu. Pokud je vrh početný a při porodu jsou váhy štěňat ve vrhu rozdílné, jako měla Emilka, tak je to občas komické. Jeden pejsek měl při narození 11 dkg...vůbec jsem nedoufala, že to přežije, protože i jorkšíráky jsme mívali při porodu větší. A ejhle...kluk prospívá suprově a má se čile k světu. Pokud má ale sestru, která měla porodní váhu 26 dkg, tak ta má v deseti dnech 52 dkg a on 22 dkg. Ono to potom vypadá, jako bych  sesypala dva vrhy různého stáří do jedné bedýnky, ale tak tomu opravdu není. Všechna mimina jsou Emilky, všechna prospívají výborně, jen jsou prostě drobnější, ale nemám strach...všechna to bez problémů doženou a už brzy. Ona i ta moje Šárka, kterou jsem si nechala, tak ten vrh byl taky trochu pozadu od normálu, protože Roxana měla zdravotní problémy. Dnes je ze Šárky nádherná buldočí slečna. Co nádherná....přenádherná a každý kdo ji vidí, tak ji prostě chce. Ale holčina není na prodej!!! Jsem z ní nadšená, je hodná, krásná, chytrá...prostě NEJ!!!!

Na druhou stranu musím říct, že jako chovatelka mám samozřejmě moc ráda, když jsou štěňata tlusťoučká, kůžatá....ale ono se nesmí nic přehánět. Není totiž nic horšího, než tlusté štěně, které leží jako kobercová předložka a je tak tlusté, že se nemůže postavit na nožky a je rozpláclé svojí vlastní váhou. To rozhodně není to, co je správné. Emilčata jsou jako větší blechy...ale je to velice roztomilé, že všechny blechy krásně chodí, hrají si a potom usnou a spravedlivě spinkají a jsou na sežrání. Když na ně koukám, tak se mi srdíčko tetelí blahem a pýchou a slibuji jim, že už za dva dny je budu učit baštit maso a že pak pojedou jako přehnojený muškáty v květnu. Ale to už mrňata umí chodit a už to bude báječný, protože u misky s krmením budou stát, jako velký kluci a holky. A taky musím říct, že letos budu mít opravdu krásné Vánoce, protože tento vrh je pro mě opravdu mimořádný...že těch 10 rošťáků mi dělá už téměř 3 týdny společnost v mé ložnici. Zatím se mi podařilo jich mít nejvíc 8.

Starost, práce a péče je opravdu strašně a strašně moc náročná...ale ta radost, pýcha a štěstí ...tak to jen tak někdo nepochopí. Je to prostě můj život a tam někde nahoře je někdo, kdo mi fandí a pomáhá mi. Jsou to moji báječní rodiče...pevně v to věřím, protože po nich to mám  v krvi...a tímto jim moc děkuji!!!!