Šárka, zima a sníh....

Poslední den v únoru napadlo tolik sněhu, že jsem si pomalu musela vzít lyže, abych se dostala do psího domečku. Tentokrát buldoky sníh nijak nenadchnul. Byla jsem poněkud zklamaná...domnívala jsem se, že to pro ně bude příjemná zábava...ale nebyla. O romantice nechtěli ani slyšet a Chárku  ( Šárk) jsem z domova musela ven tahat, pomalu jako zvíře, které jde na porážku.... Dokonce jsem ji asi i malinko přidusila, jaký vynaložila odpor.Celou noc ležela u ohrádky štěňat a bedlivě je střežila...dokonce tak bedlivě, že si ani nevšimla, že polovina rodiny kolem ní ráno prošla, když musela do zaměstnání. Nezvedla prý ani jedno oční víčko, chrápala a nechala se i překročit, neboť ležele na nejvíce frekventovaném místě v domě. Rodina i zapochybovala, zda náhodou není hluchá...ale není, to vím naprosto jistě. V pondělí seděla mezi jídelnou a kuchyní...takový ten typický posed buldoka, kdy se zdá, že si sedí jen na ocasu...pokud se to o tom knoflíku, co ani zdánlivě  nepřipomíná ocas tak dá říct. Pozorovala mojí dceru, která něco v kuchyni uklízela....a jelikož dcera uklízela a nepoužívala k tomu potraviny, tak to Šárku nechávalo naprosto klidnou a unuděně seděla nehnutě asi půl hodiny a co se jí honilo hlavou je jen těžko odhadnout. Poté jsem se zvedla  já od PC a odchazela opačným směrem od kuchyně. Šárka ladným pohybem...aniž by použila končetiny se pouze na ocasu otočila směrem, kterým jsem odcházela....jako kdyby seděla na otočné gramofonové desce.....a opět pozorovala, zda na opačné straně se nebude dít něco, co má společného s jídlem a potravou. Strašně ráda baští...až moc a někdy i to, co by baštit neměla. Je to prostě celá maminka.