Smutný víkend...
Někdy se to tak semele...asi to zná každý chovatel. Dixi se už musela vrátit domu ke své člověčí mámě a tátovi...už mi zde vůbec nepomáhala, ale naopak. Štěňátka byla velice neklidná,protože maminku cítila,...ale maminka se rozhodla, že už je prostě nechce, asi ji vadilo, že mají už zoubky . Babybox neměla nikde po ruce, jinak si myslím, že by je tam zcela jistě našlapala všechny. No...štěnátka ve čtyřech týdnech se umí o sebe už docela dobře postarat a tak se vrhla do své samostatnosti docela statečně. Jedna hodně drobná holčička až moc.....patrně chtěla dohnat, co u maminky zameškala. Během tří dnů neuvěřitelně nabrala a v misce byla nabořená témeř nonstop...to se jí žel patrně stalo osudným. Baštila...byla v pohodě a najednou byla udušená. Patrně si vdechla sladkou smetanu s jogurtem..to ji obzvlášť moc chutnalo. Bylo pozde naříkat, že jsem ji měla více hlídat, když tak hltala...prostě se stalo....opravdu blbá náhoda, která se běžně naštěstí nestává. Nedávám papání do nějakých lavorů...mají tácky, které se použvají pod truhlíky a opravdu by mě nenapadlo, že se může něco podobného přihodit. U mletého masa ano...to znám a tam by se mohlo skutečně štěně udusit...stejně tak suché granule jsou hodně nebezpečné a proto je dávám pouze namočené.
Tak už jich je jen pět a doufám, že už žádný úhyn nebude. Že uhyne malé narozené štěňátko...tak s tím samozřejmě počítá každý chovatel. Velmi nebezpečné a časté je i zalehnutí štěňátka vlastní matkou. Přidělané zábrany na porodníbedně jen snižují riziko...ale zalehnutí zcela nezabrání. Dávat štěňátka fence jen na kojení...tak to jsem se nějak nenaučila. Přijde mi to kruté a proti přírodě a já to prostě nedělám a raději riskuji a počítám s případným dopadem mého riskování. Jen první dva dny fence štěňata občas odeberu, aby se mohla pořádně vyspat a já taky. Potom už fenky mají štěnata stále u sebe. Několikrát za noc se vzbudím a vždy leknutím vylítnu a počítám štěnata...abych v zápětí zase v klidu usnula. Mám fenku i s miminy vedle své postele. Dost často se mi stane...že mi prostě jedno štěně chybí. V panice fenu chytnu a vyhodím ji z bedny, abych znovu počítala a nedopočítala se. Občas si připadám jako blázen, jak hrabu v bedně. Nakonec se ukáže, že milé štěně se vydalo na vandr a našlo si otvor v povlaku na dece a pěkně si spinkalo pod povlakem nebo pod dekou.
Je škoda každého živého tvorečka...tak jsem byla včera opravdu hodně smutná. Už dávno nepláču, ale včera jsem zjistila, že s přibývajícím věkem se k tomu opět možná zase doberu. Snažím se být profesionál...ale jsem taky jen obyčejný člověk, co má na pláč občas i právo.