Štěňátka Roxany ( Růženy)
Po porodu mají feny samozřejmě problémy....řez přijde k sobě a bolí. Ten kdo tvrdí, že buldok má snížený práh bolestivosti, tak prostě kecá. Bolí je to, to vím jistě a některá fena je statečná více a některá méně. Zatím jsem měla vždy jen statečné feny. Ale je to náročné i na psychiku, feny se samozřejmě o štěňátka bojí, nechtějí se od nich hnout ani na chvilinku....na venčení je nejen přemlouvám, ale dokonce tahám jak býka na řetězu....kolikrát jsem ze všeho urvaná víc, než když bych dělala na poli. Ono jen dát čistou deku do porodní bedny je nadlidský úkon, protože sice dám štěňata do boxu, téměř 30ti kg fenu vytáhnu z porodní bedny, vyndám deku a sotva se otočím pro čistou deku ....šup a fena je opět v bedně a nechce se hnout. Tento pokus zopakuji minimálně 4x až 5x a i když nejsem zrovna výrazně vulgární typ, tak v té chvíli rozhodně puritánka nejsem :-)
Feny jsou buď hluché, nebo nemají k mojí osobě ani úctu ani respekt a je jim naprosto jedno, že jim nadávám do "KRAV".....i když je miluju a udělala bych pro jejich pohodlí úplně všechno. Sama se potím ve vlastním potu po domě, ale fenám pouštím v ložnici klimatizaci, protože i těm malinkým štěňátkům je vedro a snaží se najít únikovou cestu z deky pod deku, aby spala na holé dlažbě....což zase velice nerada vidím já. Prostě na dlažbě mají štěňátka ležení zakázáno, ale fenám to toleruji....nakonec právě z tohoto důvodu jsem z ložnice nechala vyhodit koberec a dala si tam dlažbu, což zrovna není v ložnici běžné.....a já to tam mám udělané právě k vůli fenám a sama si už taky trochu připadám někdy jako pes s rukama.
Ale zpět k Růženě. Ne jen bolest, vedro, trochu stresu ...ale i teplota k nalévání mléka ...a prostě dýchala a dýchala až z toho chrčela a chrčela. Koupání ve studené vodě parádně zabíralo, po půl hodině byla Růžena vždy v pohodě a zaslouženě usnula. Ale....samozřejmě věčným chlazením nastala absence mléka, což se dalo čekat a tak oproti bezstarostnosti vrhu Dorotky jsem o vrh Růženy musela a musím pečovat já. A to by mi skutečně nikdo nezáviděl. Zavírají se mi rolety na očich sotva ráno vstanu....dnes už jsem chtěla křičet že Nééééé a ne a nevstanu a budu ještě spát !!!!! Ale jsem poměrně zodpovědný člověk a tak trpělivě snáším veškerý ten maraton a na život nežehrám. Štěňátka konečně nabírají, tedy až na tu malinkou holčičku, která je ve velikosti narozeného jorkšíráčka a tam se já prát s přírodou rozhodně nebudu. Ze zkušeností vím, že bych ten boj stejně prohrála.
Růžena je už v pohodě, což se rozhodně nedá říct o mé osobě...ale mléko nemá....Tak jsem si rozumně promluvila s Dorotkou, je to holka šikovná a ochotná a vyšla mi vstříc a pomáhá mi s tou drobotinou dle svých sil....ale nechci její sily přepínat, sama má velkou rodinu. Tak to snad spolu zvládneme a její děti už jsou pěkný mackové a brzy je začnu přikrmovat a Dorotka mi zvládne ty adoptivní.
