To byl zase den......

Mít takových dnů více....tak nevím,nevím, zda bych nepřišla o rozum. Bylo to šílený !!!!!. Vedra mám už plný zuby....už se těším na sobotu, protože slibují ochlazení....bouřky... déšť,...prostě já se fakt těším a chodím se několikrát  denně dívat do mrazáku, jak chutná zima. Ono nestačí, že  mám práci se štěňaty, musím neustále lítat dávat všem čerstvou vodu, protože je za chvilku teplá, kropit výběhy ....vezmu to z jedné vody na čisto a kropím i psy....Kukýn je nadšený, miluje proudy vody a užívá si to, jako by to měla být moje každodenní činnost. Dnes začala blbnout Emilka a dost slušně se mi rozhrčela. Potrestala mě za to, že jsem si včera libovala, jak buldoci krásně snášejí současné teploty.Nevím, co ji potrefilo...čekám u ní hárání, tak těžko říct proč mi  z ničeho nic začala přidělávat starosti. Jsem opravdu ve střehu a obávám se pátku, který slibují, že bude extrémně teplotně rekordní.

A jak si tak sleduji buldoky, zahradu, sluníčko ....tak ejhle...v pravé poledne, přesněji ve 12.30 h vidím něco, co k nám rozhodně nepatří. POTKAN!!!! Nebo Krysa...nevím přesně co to je. Jsem holka z vesnice a vím, že potkani a podobná havěť slídí především v noci a proto jsem se nestačila divit hned dvakrát. CO TOHLE zvíře tady dělá a proč tady slídí v poledne. No a ono to potřebovalo nakrmit patrně hladové mláďata a tak nám to lítalo do želvince na švédský stůl želv, protože je mám teď v péči a dopřávám jim všeho....já nevím, že to všechno musím krmit jako tygry.....nějaký zlozvyk či co. Želvy máme asi třicet let a za tu dobu jsem zjistila, že oni žerou opravdu všechno, dokonce i psí granule. To odporné zvíře lítalo do želvince  a šup plotem k sousedům pod plechovou boudu plnou dříví. Tak soused má asi na svém pozemku první vrh a asi to ani netuší. Ale při představě, že pod boudou bude několik těchto odporných zvířat a že to rychle roste a některý by se mohl nastěhovat i k nám a zde založit chov....tak to mě dostalo do naprostého šoku. Z okna se mi  zdál potkan normální velikosti, ale když jsem vzala dalekohled, tak jsem zřetelně viděla, že mi do želvince skáče obrovský bobr. Jsem milovníkem řady zvířat, ale potkani rozhodně mezi ně nepatří. Vlastně nemám ráda ani ropuchy, ale ty mi na mém pozemku nevadí. Potkani zcela jistě jo. V panice jsem začala hledat vzduchovku a když jsem ji konečně s úlevou našla, tak jsem zjistila, že nemám diabolky. Přistoupila jsem tedy k celé záležitosti jako zkušený deratizér, vzala maso, polila vajíčke, posypala návnadou na myši a naservírovala jsem to přesně do míst, kde si potkan udělal svůj vlastní nepovolený vchod i únikový východ. Potkan je ale zřejmě nějakej moderní hajz...asi vegetariánec či co a na můj hlavní chod se mi pěkně vykašlal a raději lítal o metr dál a kradl tam želvám rýži a s plnou držkou lítal pod boudu a docela se nalítal, protože to dělal cca celou hodinu.....a já vážně čekala, že si sebou nakonec přitáhne i nějakej košíček a ještě si do něho naloží, aby měla rodinka i večeři. Šíleně se těchto tvorů štítím...dokoce i bojím, ale jako velká statečná holka jsem šla bránit oběd želvám a potichu se přiblížila k plotu. Ta odporná samice na mě čuměla, já na ni ...tvářila jsem se, jako že jsem socha, ale ona mi na to neskočila a jen se drze otočila a viděla jsem jen ocas....jako by řekla : No nic, tak já příjdu až tu nebudeš, abych nerušila. A tak jsem objednala odbornou firmu a ta mi zítra přijede přelstít chytrého potkana. Protože tuhle havěť tady nechci ani náhodou!!!!