Život se štěňátky
Do šesti týdnů věku štěňátek je to nejnádhernější období, co si jen chovatel může přát. Alespoň já to tak mám. Štěňátka jsou kouzelná, jsou roztomilá, legrační,voní jako štěňátka, krásně papají, pěkně nabývají, mají nádherná očička, čumáček, tlamičku i ocásek a i faldíčky,něžně si spolu hrají a roztomile capkají :-) Prostě je vše zalité sluncem a srdíčko plesá radostí nad krásným a vyrovnaným vrhem.
Ale.... v osmém týdnu to začne ! Už si vůbec něžně nehrají, ale věčně se koušou, rvou a řvou. Nepapají, ale žerou co se do nich vejde, věčně vylévají vodu, koušou především věci které pro ně nejsou určeny, ničí věci, všude jich je plno a v této době to je slušná demoliční četa. Čím více štěňat ve vrhu, tím více zničených věcí v domácnosti a úměrně k tomu mé psychické i fyzické vyčerpání.
Mé věty se od ranního probuzení periodicky opakují : Dobré ráno mimina.....ježišmarjá, vy jste to tady zase zřídila!
Tady máte baštu a vodu!
Teď jsem Vám to tady uklidila a už to tu máte zase zřízený!
To už zase máte vylitou vodu?
To už máte zase hlad?
Nekousej ho!
Ty ho taky nekousej!
Nechte se!
Buďte chvíli z ticha!
Co jste to zase provedli?
Já se z Vás zblázním!
Co to zase máte? Kdo Vám to sem dal, fuj, dej to sem!
A tak to jde pořád dokola a jen se usmívám nad návštěvníky, kteří tvrdí jak jsou sladký a jak by si je nejraději vzali domů všechny :-)
Jen já vím, co tato parta dokáže a že v každém tom roztomilém očičku vidím 16 čertů a že ta moje zlata umí vymyslet i nemožné a já si už připadám,že patřím více do smečky než do rodiny a jen se divím, že ještě nemám vlastní očkovací průkaz, evidenční známku na krku a tetované ucho!!!!